■ UPAVIŠTÁSANA

Ano, to je hezká myšlenka, problémy je třeba řešit, a ne je schovávat za dveře manželských ložnic. Někomu se to možná bude zdát nedůležité, ale zmíněný nepatřičný přístup k ženskému pohlaví je opravdu prvořadým problémem masové sexuality za zavřenými dveřmi, jak ji známe ze současné doby.
Jenom se přimlouvám, aby těmi třetími osobami nebyli policisté v uniformách. Uniformovaný policista jako třetí osoba v ložnici, to by u mnoha mužů byla příčina okamžité situační impotence.
Ale dost žertování, pokračujeme. Skončili jsme ve chvíli, kdy penis vnikl do vagíny a kdy žena provedla první přiblížení k orgasmu s penisem ve vagíně. Poté je vhodné změnit polohu, aniž by bylo třeba vyjmout penis z vagíny. Zkrátka muž zůstane v ženě, přičemž se zvolna obrací do sedu a pomáhá ženě, aby se zvedla a obkročmo, břichem k břichu, usedla do jeho klína a následně setrvala v poloze upavištásana.
V dané situaci existuje řada variant, jak si složit nohy, kam dát ruce, jak se k sobě přitisknout, kam se dívat atd. V tuto chvíli preferujme jednoduchost a dostupnost pro každého, takže muž má nohy dolů z postele, případně zkřížené na posteli. Žena má nohy natažené muži za zády, případně může mít lehce spojená chodidla. Muž je naprosto uvolněn, snaží se uvolnit podbřišek, jako by se chtěl vymočit, malinko může i vyklenout břicho.
Veškerá další intimní aktivita je na ženě. Žena se několikrát pohne, několikrát lehce přirazí svoje pohlaví k muži, a jakmile rozpozná opojný nástup orgasmu, okamžitě zastaví. S nádechem pomalu a hluboce nasaje mužovu horkost z penisu do svého břicha.
Ženy s kruhy pod očima zásadně vtahují do ledvin, ženy hubené, popudlivé nebo diabetické vtahují do středního ohniště, tzn. do středu trupu asi ve výši žaludku. Ženy s potížemi gynekologickými prohřívají především hlouběji uložené pohlavní orgány. Ale toto jsou pouze rámcová doporučení, přesnější lokalizaci, kam vtahovat generovanou energii, je třeba určit při konzultaci.
Opět platí, že při zastavení žena nadechuje, zatímco muž vydechuje. Frikční pohyby by žena měla provádět s výdechem a na konci výdechu už by měla zastavovat. Nádech by opět měl doprovázet pauzu a ukládání neboli akumulaci energie. Samozřejmě, že takhle jednoduché to hned napoprvé není.
Ale máme ověřeno, že tento způsob milování se lze spolehlivě naučit zhruba za tři měsíce, a po půl roce jsou oba partneři spolehlivými praktiky. Zatím se nestalo, že by se někdo z našich žáků vrátil ke konzumační sexualitě.
Ještě jednou připomínám, že muž je při této maithuně (pohlavním styku) naprosto pasivní, nesmí ani v nejmenším ženě pomáhat, přirážet, hýbat se. Jak už řečeno, poloha má mnoho variant a obměn. Je např. vhodné, aby se muž díval ženě do tváře, nikdy v životě totiž neuvidí svou ženu tak krásnou, jako právě při tomto způsobu styku.
Muž při této maithuně je krásou ženy doslova ohromen, ale co bych se zbytečně vysiloval popisováním mužských pocitů, vždyť každý muž má možnost si tuhle prostou praktiku se svojí stálou partnerkou vyzkoušet.
Další doporučení k vylepšení maithuny spočívá v tom, že těsně poté, když žena zastaví, tak žena a muž se vzájemně dotknou špičkami nosů. Žena zvolna a zhluboka vdechuje nosem, a muž současně nosem vydechuje. Následně žena vydechuje nosem, a muž současně nosem vdechuje.
Oba při nádeších vnímají vůni dechů toho druhého. Stačí když jsou obráceni obličeji k sobě a když se vzájemně dotýkají špičkami nosů. Vůně dechů je v takovém případě pro oba větším osvěžením než vlhká vůně jarní louky.

■


Milování bez ztráty květiny

Jak by měl vypadat běžný tantrický nebo taoistický intimní styk? Jak se mohou stýkat osoby, jež nechtějí podstupovat krkolomný výcvik, ale chtějí využít darů, jež komunikační sexualita poskytuje?

● JEDNODUCHÁ A PRAKTICKÁ

Vhodným způsobem intimního styku, který bychom chtěli na tomto místě popsat a doporučit, je poloha zvaná upavištásana. Žena sedí obkročmo muži na klíně, a sice břichem k břichu neboli tváří v tvář. Předpokladem vstupu do zmíněné pohodlné a komunikační polohy je silná intimní inspirace ženy, tedy její vysoké pohlavní vzrušení.
Vysokého vzrušení lze dosáhnout, jak už jsme kdysi psali, lehkou spíše lechtavou stimulací poštěváčku, kterou ženě poskytuje muž. Ve chvílích, kdy žena vnímá nástup orgasmického efektu, dává muži znamení stiskem ruky, a muž ihned nato přeruší stimulaci.
Příhodný čas pro zasunutí penisu je nutno vyzkoušet. Obvykle partnerům dobře postačí dvanáct zastavení, což je jedna devítina počtu korálků na málá, tantrickém růženci. Korálky je možno s každým zastavením odpočítávat po jednom, podobně jako při recitování manter.
Pro zmíněný účel je vhodné vyrobit si málá, kde budou korálky barevně odlišeny např. po dvanácti korálcích. Samozřejmě je možné, aby žena zastavovala nástup orgasmického efektu vícekrát, čtyřiadvacetkrát, šestatřicetkrát, ale také třeba sto osmkrát.
Ihned po zastavení se žena hluboce, ale pomalu nadechuje, muž vydechuje. Rytmus dechu a jeho vzájemnou koordinaci hlídá muž. Zastavování a další stimulaci špičkou jazyka lze při troše zkušeností zkoordinovat s dechem tak, že se do jednoho nádechu a výdechu vejde jeden cyklus stimulace a zastavení.
Zastavování ovšem není jen samoúčelným stopnutím příjemného pocitu, s nádechem je třeba vtáhnout vytvořenou energii do břicha, případně do ledvin, což je součástí taoistického sexuálního kung-fu.
Po dvanácti zastaveních pak žena muže vyzve, aby do ní vstoupil. Řekne například: „Tak už pojď ke mně!“ Nebo: „Už tě moc chci, pojď do mě!“ Případně: „Tak dělej, vraž do mě čuráka, chci ho mít v sobě!“ Samozřejmě podle fantazie a podle temperamentu. Ale muž by měl být vyzván, to je důležité.
Neměl by se na ženu sápat, bez toho, aby ona k tomu dala impulz. Za normálních okolností, tedy s pohlavím v chladném stavu, dává impulzy k intimnostem převážně muž, ale žena rozhoduje, zda budou realizovány. To jsou pravidla chování, jejichž dodržováním oba partneři jenom získají.
Zasunutí penisu musí být velice opatrné, protože už při pouhém prvním zasunutí může dojít u ženy k orgasmu. Tím by celé milování bylo ztraceno a příležitost k vzájemnému tělesnému a duševnímu oživení promarněna. Zasunutí penisu je nejlépe provést ještě když žena leží na zádech.
Po zasunutí uskutečnit jedno přiblížení k ženskému orgasmu, a opět zastavit. Tato chvíle je dosti nebezpečná, muž totiž nemusí vždy dosáhnout dokonalého ztopoření penisu, takže jej vůbec nenapadne, že by žena mohla dosáhnout orgasmu, když penis je jako jedlé želé.
Zásadně není nic špatného na tom vkládat do vzrušené ženské vagíny měkký penis, ovšem je vrcholem sexuálního diletantismu a erotické stupidity vkládat ztopořený penis do nevzrušené vagíny.
Takový krok, který je běžnou součástí sexuálního života v převážné části západních domácností, by měl být zakázán zákonem, a dodržování takového zákona by mělo být kontrolováno třetí osobou.

ZVEDNUTÍ HLADINY

Jsou tedy pohanské sexuální orgie našich dávných předků, jež se měly konat na polích či jinde v přírodě, výmyslem? Jsou výmyslem sexuální orgie, jež se měly konat v dávných tantrických společnostech na Východě? A co např. tantrické společné milování známé jako čakrapúdža, sexuální rituál provozovaný osmi dvojicemi rozmístěnými v kruhu? Ne, společné sexuální slavnosti, obřady a rituály rozhodně nejsou výmyslem, jenom jejich obsah se v našich myslích poněkud změnil.
Pohanské oslavy pořádané po dokončení sklizně byly oslavami plodnosti země, oslavami mateřského principu přírody, která člověka obklopovala. Smyslem oslav bylo poděkování matce přírodě za úrodu a vyjádření radosti plynoucí z nabytí nových zásob potravy. Kde jinde by se měla taková oslava konat, ne-li právě v přírodě.
Jak tedy vypadal pohanský sexuální rituál? Mnoho cenných informací poskytují knihy, jež po sobě zanechala archeoložka Maria Gimbutasová. Bohužel v českém jazyce dosud nevyšly, alespoň nám to není známo. Pohanské sexuální rituály na Západě měly bezpochyby týž princip jako tantrické rituály v předindické kultuře. Cílem nebylo dosažení orgasmu a ejakulace, ale navození společného probuzení sexuální energie, řečeno dnešním jazykem společné sexuální vzrušení.
Nejkrásnější ženy se svlékaly a tančily nahé, v čemž následovaly kněžku. Ženu, která byla hlavní vědmou. Zásadní otázky, na které nebylo možno získat odpověď racionální cestou, patřily do kompetence ženy-kněžky. Slovo vědma je odvozené od slova vědět. Ženy vůbec byly středem mužské pozornosti, a to nejen díky přirozenému obdivu mužů k ženským tělům, ale též díky mužskému obdivu k intuitivním myslím žen. Muži věděli, jak nejlépe opravit střechu, ženy zase věděly, zda bude pršet.
To, co dnes známe jako ženský striptýz, je nepochybně archetypálním pozůstatkem dávných sexuálních orgií, jejichž cílem bylo probuzení sexuální energie. Probuzená sexuální energie se ve společenství lidí neobyčejně násobí. Stačí ale jediný orgasmus a následuje dramatický pokles. Rovněž uspořádání pohlavně probuzených osob do kruhu je důležité, neboť zesiluje výsledný efekt. Probuzená energie účinně promývá jednotlivá těla účastníků, přičemž emočně, resp. citově homogenizuje společenství.
Je třeba sílu společného pohlavního vzrušení prožít, a teprve potom o ní přemýšlet, posuzovat ji a dělat o ní závěry. V jiném světle a jinýma očima lze nahlížet také břišní tanečnice Orientu. Z uvedeného vyplývá několik souvisejících myšlenek. Předně lze domýšlet a chápat směšnost muže, který předvádí striptýz. Jinou formou směšného pánského striptýzu jsou vystoupení mužských kulturistů.
Parodií tanečního umění pohanských kněžek jsou vystoupení žen kulturistek. Abychom však pochopili karikaturu ženy kulturistky, potřebujeme vidět, jak demonstruje své svalstvo nahá. Vystoupení nahé kulturistiky, to je výjev, který mužům způsobuje podobné sevření konečníku jako pohled na automobilové neštěstí.
Mnozí muži, jimž nečiní obtíže upřímnost k sobě samým, si možná vzpomenou na chvilky společenské masturbace prožité v dětství. I když je sexualita dětí svou povahou odlišná od sexuality dospělých, přesto je pro vnímavé jedince společné pohlavní vzrušení intenzivním zážitkem, na který nezapomenou.
Nutno zdůraznit, že když se např. chlapcům společně postaví penisy ve stanu na školním výletě nebo ve škole v přírodě, nejedná se o erekce směřující k nějakým sexuálním ukojením, ale víceméně o reflexivní typ sociálního chování, jehož cílem je integrita a soudržnost skupiny. Hladina energie se prostě společně zvedne, rovnoměrně rozloží a zase poklesne.
V současné době se téhož efektu, jímž se zde zabýváme, využívá při společenském sledování pornofilmů z videa. Manželské nebo partnerské páry se sejdou ve vší puritánské počestnosti, žádné tabu není porušeno (oblečení, vyjadřování, fixace ve dvojicích) a z videa se pustí pornofilm, který dost často vhání ženám ruměnce na líčka a mužům teplo do kalhot. Nevědomým cílem takových sešlostí je právě společenská integrace skupiny, a to společným sexuálním vzrušením.
Zbývá dodat, že tyto praktiky dovádí indická tantra k dokonalosti. Čakrapúdža, tantrický sexuální rituál osmi dvojic, je v tomto směru úžasným zážitkem s hlubokým společenským dopadem. Rovněž tak lze uvedeným principem vysvětlit některé zvláštnosti v sexuálním chování lidí. Např. pozorování jiné dvojice při styku za současného probouzení vlastní sexuální energie masturbací, dále ojedinělou zálibu v pozorování vlastní partnerky při intimním spojení s jiným mužem apod.

POHANSKÉ ORGIE

Jak asi vypadaly prastaré pohanské orgie pořádané na oslavu sklizně? Staré matricentrické náboženství, kdysi násilně potlačené paulinismem, oslavovalo řadu přírodních svátků. Mnohé z nich byly tak silně zakořeněné v myšlení lidí, že novým ideologům paulinismu nezbývalo než přejmenovat původní pohanské svátky podle svých vizí a změnit obsah svátků k obrazu jejich učení. Takový osud potkal hlavně Vánoce, někdejší pohanskou oslavu zimního slunovratu.
Církev tehdy zastávala roli politické strany, jejíž program bychom dnešními slovy označili jako pragmatický. Jinými slovy, k získání a udržení moci čiň cokoliv, co přinese kýžené dosažení cíle. Rčení o tom, že účel světí prostředky, s největší pravděpodobností vzniklo na církevní půdě. Paulinističtí fundamentalisté se totiž domnívali, že mají od pánaboha plnou moc prakticky ke všemu.
Důkazem toho byly monstrózní procesy s čarodějnicemi, upalování žen, ale také nepohodlných mužů, což vlastně nebylo nic jiného než špinavý politický boj se starým náboženstvím, jehož kořeny byly hluboké a stále živé.
Dnešní renesance pohanství, jak se objevuje v mnohých hnutích, z nichž nejznámějším je wicca, podává důkaz, že kořeny starého náboženství sahají pravděpodobně hluboko do neolitu. Oproti tomu 20 století paulinismu, tedy celá tzv. křesťanská tradice, představuje jen špínu za nehty lidstva.
Také dnešní představy sexuálních orgií mají svůj pravzor ve výplodech chorých mozků církevních potentátů. Ženy byly v 16. stol. upalovány za to, že souložily s ďábly. Skutečnou příčinou ale byl fakt, že katoličtí katani nesouložili se ženami.
Nicméně představy orgií jsou v myslích dnešních lidí stejně vyšinuté, jako byly představy jezuitů. Obvyklá představa orgií představuje obraz jakéhosi hurá souložení, volného styku všech se všemi, které není ničím omezeno. Taková orgie by však trvala pouze několik minut.
Při prvním styku někoho s někým by se muži vystříkali a v ejakulačních křečích připomínajících epileptické záchvaty by hromadnou orgii pro nejbližší chvíle ukončili. Na souložení každého s každým by už ze strany mužů nebylo sebemenší pomyšlení. Taková orgie by po několika minutách skončila hromadným spánkem mužů, přičemž někde stranou by se nejspíš vytvořil kroužek tiše komunikujících žen, jež by hovořily šeptem, aby své statné kance, býky a hřebce nevzbudily.
Tak takhle nejspíš orgie na oslavu sklizně obilí u našich pohanských předků nevypadaly. Ocitáme se uprostřed rozporu představ a skutečnosti. Z toho, co víme o intimním životě dnešních lidí, zejména o jeho konzumačním zaměření, zásadně nevyplývá možnost realizace nějakých sexuálních orgií, které by měly trvat alespoň tak dlouho, aby vůbec mělo smysl sejít se společně na poli, louce nebo kopci.
Představa sexuálních orgií, jak ji nosíme v myslích, je bohužel celá převzata z paulinistického depozitáře. Podobně vidíme jisté kroky ke zrodu dnešní konzumační sexuality v tom, že příjemné pocity doprovázející intimní styky byly pojmenovány slovem hřích a touha po splynutí ženy a muže označena jako pokušení ďáblovo.
Pouhé odvrácení mysli od náboženských dogmat, jež se událo v novější době, zákonitě přineslo opačný extrém v chápání sexuality, a sice názor, že co je příjemné, je přirozené a nutné.

Z BABIČČINA ZÁPISNÍČKU

Informace, že mezi zvířaty existují vzorce sexuálního chování, jež se předávají učením, a nepatří do výbavy tzv. vrozených instinktů, vnášejí nové světlo do našich představ o lidském sexuálním chování. Obvykle je dávána přednost starému paulinistickému vysvětlení, že vše je v rukou božích, a že tedy v určitém věku, každý ví, co má dělat.
Že tomu tak dnes není? Že platí v tomto směru vědecký názor, který praví, že sexuální chování je výsledkem konfigurace genetické výbavy, která určuje sexuální vlastnosti jednotlivce dávno před narozením? Ano, tak praví vědecký názor, ale není náhodou druhé vysvětlení stejně vyhýbavé jako první?
Není náhodou vědecké vysvětlení jen obdobou vysvětlení náboženského? Není náhodou věda, jež se potýká s nejistotou života a jistotou smrti, stejně uchýlená za mantinely lidských možností. Není tento úhybný manévr jen výrazem pasivity a nedostatku odvahy, které brání v zaujetí tvořivého postoje k věčně proměnlivému životu?
Dávní Indové, Číňané a Tibeťané měli mnohem méně prostředků a nástrojů k objasňování nejistoty života a jistoty smrti, nicméně výsledky jejich úsilí znamenají trvalou hodnotu pro lidstvo. Měli více odvahy a více spojení mezi sebou i s okolním světem, proto objevili proměnlivost zdánlivě trvalých věcí.
Proto odborníci na tradiční čínskou medicínu dokáží vyléčit zdravotní potíže, nad nimiž komerční západní lékaři zlomili hůl. Vše plyne, všechno je v pohybu, žádný problém není bez řešení. Aby člověk zůstal živý a zdráv, musí v něm proudit energie čchi.
Péče o tuto energii, její obnovování, vydávání, nabývání a zušlechťování, to je cesta vedoucí k zdravému a krásnému životu podle východní moudrosti. Měli bychom alespoň zběžně poznat energetické procesy, jimiž se řídí naše nálady, životní pocity, vědomí síly a zdraví.
Současná doporučení k autosugescím typu, věřím, že jsem zdráv, a proto jsem zdráv, jsou velmi ošidná. Podobné mentální prostocviky lze provádět pouze na doladění materiálně dobře vybalancovaného stavu. Krátce řečeno, zlomenou nohu nelze vyléčit autosugescí, nicméně dobře ošetřenou zlomenou nohu v sádře lze lépe a rychleji zhojit s pomocí mentální účasti.
Na západě dnes trvá svár ducha a hmoty, myšlení a hmotného těla, který je opět smutným dědictvím paulinismu. Současný západní svět se odvrátil od boha, ale ideje paulinismu žijí dál, pouze dostávají nové barevné nátěry. Obvykle se tomu říká křesťanská tradice, ale je to kocovina z patriarchalismu, který v těle světa chová stejně jako alkohol v těle člověka.
Chybějí nové myšlenky, nové podněty, nový humanismus. Budiž napsáno s maximální odpovědností, jež z toho plyne, že novou nadějí pro tento svět jsou ženy. Doplnění ženského principu do patricentrických západních společností a uznání hodnot ženské práce, ženského myšlení a ženských vlastností, to je východisko ze současné prekérní situace Západu a Východu.
Ale co jsem to vlastně chtěl říci, jo, už to mám, sexuální učení je pro člověka mnohem důležitější než vrozené chování. Dobře odkoukané vyrovnané a komunikativní sexuální chování je pro člověka pozitivním vkladem pro celý život. Zní to jako z babiččina zápisníčku, a nikdo tomu příliš nevěří, poněvadž kdyby tomu věřili např. společenští správcové, muselo by se dávno mnohé změnit.
Musela by se už dávno vytvářet místa, kde by mladí mohli vyrovnané a komunikativní sexuální chování odkoukat. V televizích, na filmových plátnech, ve školách atd. Jenže, jak už napsala Lenka, slavíci se nenaučí „mužně“ zpívat, když neuslyší zpívat dospělého samce, který „to“ umí. A když ani dospělý slavík neumí zpívat? Pak to je prostě průser!

■


Milování bez ztráty květiny

Je onanující muž, který se miluje s vlastním mužským tělem homosexuál? A co žena, která si uvědomí pohlavní vzrušení při kojení, je pedofilně orientovaná na své dítě? Hloupé otázky, že?

● SPOJENÍ BEZ SPOJENÍ

Byla řeč o mazlení, a nebylo vzpomenuto něžné chování zvířat, z nichž některá jsou na mazlení skutečnými přeborníky. Chování zvířat je vůbec důležitým klíčem pro poznávání podstaty lidské sexuality.
Nemůžeme se tomu divit, když víme, že od nástupu patriarchálních společností je lidská sexualita zatlačena mezi činnosti přísně tabuizované, podobně jako vyměšování výkalů, rození dětí apod. Nástup paulinismu, nového náboženství podle teologie apoštola Pavla, které je nesprávně označované jako křesťanství, pouze přitvrdil v patriarchálních manýrách.
Muži většinou na mazlení tak moc nejsou. Dokonce se občas objevuje označení něžní muži, jímž jsou míněni homosexuálové, což je nejapné mínění. Pro muže jako by mazlení bylo nějak ponižující, jako by takové chování náleželo jen do repertoáru dětí a žen.
Ale to je kardinální omyl, vezměme např. zvířecí přeborníky na mazlení, jimiž jsou kočky a kocouři. Obě kočičí pohlaví milují lidské pohlazení stejně. Kočky i kocouři by promazlili půl života, přičemž škrábání na zádech u kořene ocasu v nich rovným dílem probouzí pohlavní rozčilení.
Stejně tak kočky i kocouři milují škrábání pod bradou, resp. pod čumákem, a oblibují drbání za ušima. Intenzivně hlazené kočky často nestydatě přikrčují přední nohy a vystrkují rozvírající se vulvy, a vůbec jim nevadí, že člověk není kocour, a že by styk s člověkem, jehož se dožadují, mohl být poněkud nepřiměřený, nebo dokonce deviantní či parafilní.
Ale kočkám jsou taková hlediska ukradená, vnímají jenom energie, člověk se svou velkou silou je jim příjemný, hlazení po páteři uvádí do pohybu jejich čchi, která se propojuje s lidskou, a pohotovost ke kočičím intimnostem je jen průvodním jevem vzájemného spojení energií.
S kocoury je tomu podobně. Sexuální energie prostě nejsou vázány pouze na nějaké adekvátní podněty, jak to vysvětlují sexuologové. Onanující muž by vlastně byl homosexuálem, neboť se miluje s vlastní mužskou rukou. Žena, která si uvědomí pohlavní vzrušení při kojení, by byla pedofilně orientovaná na své dítě. Dvě děti, které si se zájmem prohlížejí svá pohlaví, a dostaví se u nich erekce, by mohly být rovněž označeny za pedofily atd.
Mnoho zla bylo napácháno ve vědomí lidí od chvíle, kdy věda vystřídala roli náboženství. Sexualita znehodnocená představou hříchu se tak změnila v sexualitu znehodnocenou představou sexuálních úchylností.
Za normálních okolností je síla pohlavní touhy výrazem celkové síly a rovnováhy organismu. Je-li však rovnováha porušena, může se projevit pohlavní touha v neobvyklé formě, může být přílišná, nedostatečná, jinak zaměřená apod. Zvyky a učení, které sexuologie příliš nereflektuje, hrají v sexuálním životě lidí větší úlohu, než by se mohlo na první pohled zdát.
Pro příklady opět sáhneme do říše zvířat. Kanáři, ale také naši slavíci, se nenaučí „mužně“ zpívat, když nemají pěvecký vzor, když neslyší zpívat dospělého samce, který „to“ umí. Určité druhy opic se páří tak, že si samci stoupají samicím na lýtka, když mladý opičák tuto činnost nevidí, a nemůže ji tudíž odkoukat, nikdy už není schopen páření.
Sexuální energie však není jiná než energie, již máme k dispozici k jiným účelům, např. pro výkon zaměstnání. Stejně jako peníze, které muž zaplatí prostitutce, pocházejí z celkové finanční hotovosti rodiny, a nejsou nějakým speciálním finančním libidem, jež čeká na příležitost, aby uplatnilo svoji kupní sílu.
Freudova teorie o sexuální energii zvané libido, jež hledá objekty, k nimž se upíná, aby se mohla vyčerpat, je úsměvným historickým omylem, jehož kladem je pouze to, že pozvedl vlnu veřejného zájmu o pohlavní život.
Zvířecí mazlení je zajímavé v tom, že na něm lze sledovat vyrovnávání energetické nerovnováhy, a to v klidu a pohodě, bez ržání a hýkání. Samozřejmě, že kocour je kočce milejší než člověk, však také milování koček je podívaná vskutku nádherná. Když v červencové noci za úplňku přijde na kočky mruk, měli by lidé vypnout televize a dívat se z oken. A nepolévat kočky studenou vodou.
Ten ukrutný řev, který zamilované a pohlavně rozčilené kočky vydávají, je vážně úžasný. Domněnka, že kočky řvou, jen když se tělesně stýkají, není pravdivá. Nejčastěji jenom tak sedí naproti sobě, asi metr od sebe, dívají se na sebe, a řvou. Co se děje? Dochází ke spojení bez spojení, přesně jak o tom často píšeme.

ČASTĚJI A VÍCE MAZLIT

Mazlení je jen další ze způsobů energetické komunikace, a slouží tudíž k vzájemnému vyrovnávání energií v různých tělech a k vytváření nadosobního celku. Tělo matky je zdrojem energie pro dítě, ať již v hmotné podobě, ve formě mateřského mléka, nebo v podobě nehmotné, tedy ve formě zklidnění, posílení, oživení, kterých se dítěti dostává v mateřské náruči.
Nemazlené dítě je v dospělosti stejným invalidou jako dítě nekojené, stejně jako dítě živené v nitroděložním životě coca-colou, cukrem, cigaretami, kávou, alkoholem, uzeninami, konzervami, léky a jinými produkty tzv. svobodné společnosti.
Mazlení mezi ženami a muži představuje běžnou součást intimního života, jeho nedostatek způsobuje větší problémy než úplný nedostatek toho, co sexuologičtí odborníci označují jako nutné sexuální vybití. Mazlení totiž účinkuje jako syntetizující proces, spojuje pár, vytváří energii, léčí drobné energetické výkyvy. Naproti tomu konzumační sexuální styk, tj. styk uskutečněný za účelem dosažení orgasmu, účinkuje jako destrukční a destabilizující prvek ve vztahu, který přímo nabourává rovnováhu páru.
Děje se tak proto, poněvadž oba partneři současně s orgasmy ztrácejí přitažlivé síly, které je svedly dohromady a držely při sobě. U muže je zmíněná ztráta vždy výrazně větší. Za přirozených podmínek se pohlavní styky s orgasmy děly ve chvílích, kdy energie dosahovaly maxima, takže ztráty nezpůsobovaly problémy. Do hry vstupovalo mnoho faktorů, potrava, roční doba, zdravotní stavy ženy a muže, způsob života, společenská situace atd.
Máme důkazy, že intimní život našich předků byl veden podobným způsobem, jak doporučují tantričtí a taoističtí mistři. Stejná pravidla chování nacházíme také u zvířat žijících v přirozených podmínkách. Zdaleka ne každé zasunutí penisu do vagíny zde znamená ejakulaci semene.
Naproti tomu v každém společenství zvířat nacházíme mnoho variant toho, co ve světě lidí označujeme jako mazlení. Zoologie zná např. pojem dotyková komunikace, zmíněný pojem znamená, že zvířata si dotyky předávají informace. Ve volném společenství pískomilů, často slouží jako studijní model dotykově komunikativních živočichů, nacházíme obdivuhodně přitažlivé projevy dotykové kultury vedoucí až k pomyšlení, jak krásné by bylo žít život pískomilů.
Máme mnoho důvodů se domnívat, že lidé jsou rovněž dotykově komunikativní živočichové. Četné způsoby lidského chování, jako např. pohlazení, podání ruky, políček, poplácání po rameni, chození s držením za ruku, objetí, mazlení aj., dosvědčují, že dotyková komunikace je důležitou stránkou lidského života.
Podání ruky při setkáních bývá někdy stupidně vysvětlováno tak, že lidé kdysi dávno ukazovali prázdnou dlaň, ve které neměli nůž, čímž ubezpečovali druhého, že nemají vražedné úmysly. Nejspíš by to svědčilo o tom, že fantazijní svět dnešních akčních filmů byl kdysi dávno realitou, což je samozřejmě nesmysl.
Pro vysvětlení zvyku podávání rukou není zapotřebí mnoho fantazie, stačí pozorovat, jak k nově příchozím natahují ruce lidoopi, naši chlupatí příbuzní. Energetické vysvětlení je v tomto případě na dosah ruky.
Mazlení je jednou z věcí, které mohou zachránit tento svět, a to není myšleno jako nadsázka, ale jako fakt. Je nemožné mazlit se bez odpovědi druhého člověka. Mazlení je skutečným výrazem lásky, zatímco konzumačně pojatý pohlavní styk jím není.
V dnešním světě lze zaznamenat výraznou preferenci pohlavního styku bez lásky. Nepochybně se jedná o úlet ve jménu osobní svobody, která žel ve společnosti není kvalifikovaně definována. Mazlení se lze věnovat dlouhé hodiny, a mohou to být hodiny krásného a dokonalého života. Mazlení defragmentuje rozbitý a fragmentovaný svět do jeho původní celistvé podoby.
Když se řekne, mějte se rádi nebo mějte v srdcích lásku, je to v podstatě abstraktní doporučení. Když se ale řekne, častěji a více se spolu mazlete, je to doporučení veskrze předmětné. Tedy doporučuji, častěji a více se spolu mazlete. K praktickým návodům, jak se vlastně mazlí, se určitě ještě vrátíme.